Kvůli těmto věcem ztrácíš lásku partnera

Když se klientek na sezeních ptám, co jim od jejich partnerů nejvíc chybí, odpovědí většinou bývá láska. Ať už v jakékoliv její podobě – od pozornosti přes uznání až po respekt. Na začátku vztahu to ale prý bylo a muž se začal oddalovat až časem. Velmi často ale přicházíme na to, že to nezmizelo jen tak, svůj velký podíl na tom má právě přístup ženy. A co je tedy to, čím partnera odrazuješ a ten ti tak nedává najevo lásku tolik jako dřív?

KONTROLUJEŠ A ŽÁRLÍŠ

Být ve vztahu neznamená partnera vlastnit. Bezdůvodná žárlivost plyne z tvojí vlastní nejistoty a nevyřeší se tím, že partnera budeš podezírat, žárlit a kontrolovat každý jeho krok. Kontrola bere vztahu romantiku a vzrušivost, navíc partnera, který má čisté svědomí, může pěkně nadzvedávat ze židle. Vlastně mu tím říkáš, že mu nevěříš. Přitom vlastně nevěříš sama sobě a svoje obavy projektuješ do partnera. Ten se cítí být pod tlakem a nebaví ho věčně něco vysvětlovat a obhajovat se. Takže místo toho, abys o lásku nepřišla, tak ji tímto postupně ztrácíš…

PŘEHNANĚ OPEČOVÁVÁŠ

„Namazal sis obličej? Měl jsi svačinu? Nepotřebuješ namasírovat nohy?“ I toto jsou otázky, které ženy svým polovičkám z pečovatelských důvodů dávají. Někdy se to může zdát příjemné, mít k dispozici partnerku, která udělá, co mu na očích uvidí. Jenže i to se časem zají. Všechno je dostupné, samozřejmé a chlap ví, že ať bude chtít cokoliv, ona mu to splní. Přestává pro něj být tím pádem tolik zajímavá a nepřijde mu důležité ji oceňovat. Žena se tím staví do pozice matky, která pro svého chlapečka udělá vše. Pokud se k němu chováš víc mateřsky než partnersky, odrazí se to i na typu lásky, která se ti bude vracet.

JSI VĚČNĚ NESPOKOJENÁ

Kritika a výčitky mají za následek, že v podstatě vyzníváš jako ta, která není nikdy spokojená. Ať udělá A nebo B, vždy je to špatně. Svoji nespokojenost dáváš za vinu jemu, a ještě se divíš, že se ti vzdaluje. Všimni si, že s rostoucí nespokojeností a stěžováním si roste i odstup mezi vámi.

BOJUJEŠ S NÍM

Boj s partnerem je největší zabiják lásky a náklonnosti partnera. Ženy se mnohdy stávají soupeřkou, která řeší kdo s koho, útočí na partnerovo ego i osobnost, poukazují na nedostatky, hovoří s ním direktivně a jsou nekompromisní. Viděla jsi někdy, aby se soupeři v boji dávala láska? Těžko! A stejné je to i v partnerství. Bojovná akce vyvolá bojovnou reakci.

JSI NEJISTÁ A BEREŠ SI VŠE OSOBNĚ

Osobně si bereme hlavně to, kde jsme si nejisté, máme nějaké citové zranění. Partner ti tyto nejistoty zrcadlí a tím ti ukazuje, na čem bys měla zapracovat. V realitě se spíš děje to, že mu máš za zlé, že je na tebe „takový“. On to tak většinou ale vůbec nemyslí a mnohdy ani není v jeho možnostech všechny tvé nejistoty odhalit a stranit se jich tak, aby ti „neublížil“. Navíc partner není od toho, aby našlapoval po špičkách kolem tvých nezpracovaných bolístek, to je tvoje práce. Nejisté ženy navíc mnohdy ponižují sami sebe, rozmlouvají svoje kvality a přesvědčovat je o tom, že to tak není a partner je miluje, je natolik vyčerpávající, že se na to časem muž vykašle. Stejně to nepadalo na úrodnou půdu, tak co.

URÁŽÍŠ SE

Dalším bodem, kdy si něco bereš osobně, je ještě pořádně se urazit. Hodně žen si to neuvědomuje, ale urážením se se chovají spíš jako malé ukřivděné děti než jako rovnocenné partnerky. Když se urazíš v začátcích vztahu, tak má partner tendence si tě usmiřovat. Jakmile se ale urážíš kvůli každé blbosti, a navíc ti nestačí jedna omluva, ale očekáváš, že bude partner dolézat, tak brzy zjistíš, že už se neomlouvá vůbec. Věčně nafouklé a dotčené ženy si časem nechce usmiřovat nikdo.

LÁSKU SI VYMÁHÁŠ

„A máš mě ještě vůbec rád?“ to je dotaz, při kterém většina „normálních“ mužů zvedá oči v sloup. Je to otázka, která přímo křičí „Nevěřím si, a tak nevěřím, že mě můžeš mít rád ty!“ Chlapi to berou podle logiky, když jsem to řekl, tak to platí až do odvolání a nemají chuť to denně opakovat. A tak místo vášně, chuti a upřímného projevu lásky se dostáváte do fáze, kdy se vyjádření lásky stává povinností čili opruzem. A tím pádem něčím, co už není přirozené a samo od sebe, ale vymáhané a tudíž nechtěné dávat.

Když muž přestane být ve vztahu aktivní a nedává lásku tolik najevo, ženy jsou naštvané a chtějí, co jim „náleží“, zpět. Výčitkami a tlakem na partnera ho ale opět víc a víc odstrkují od sebe a místo toho, aby si ho přitáhly zpět, dělají přesný opak. Tady je důležité si uvědomit, že láska se nedá vykřičet ani vymoct! Lásce se musí nechat svoboda a volnost!